Zpovědnice vůdců – Sargeras

Krásný den naši čtenáří,

vítám vás u druhého dílu pořadu Zpovědnice vůdců. Dnes mé pozvání přijal bývalý imperátor Dungeons and Dragons, svrchovaný vůdce Akademií a člen administrátorského týmu zabývající se trestáním za porušování pravidel Sargeras.

Vítám tě Sargerasi v mém pořadu. Mám zde pro tebe několik otázek, které by naše čtenáře mohly zajímat.

Ahoj April, jsem moc rád, že na Blogu s Tvým návratem z dalekých indických a dalších exotických končin začíná frekvence reportáží krásně stoupat. Samozřejmě Ti rád odpovím na všechny otázky, jakkoliv si asi dost věcí zejména z počátku své RD kariéry už pamatovat nebudu…

Kdy jsi začal hrát rd a jak tvé počátky vypadaly?

S RDčkem jsem se poprvé setkal na základní škole ve třetí třídě, takže v roce 1998. Tehdy ještě bylo nutné si zaplatit, pokud chtěl mít člověk víc než 25k pozemků, hráli jsme s kamarády ve škole, ale jenom jednou týdně na výuce počítačů (málokdo měl doma počítač a ještě méně lidí mělo internet). A hráli jsme strašně špatně, vůbec nevím jak rychle jsme toho nechali. Pak jsem po několik let o RD ani neslyšel, dokud ho nezačal znovu hrát můj nejlepší kamarád, na RDčku měl nick Agrus, impoval alianci Black Christmas. Ten mne k RDčku přivedl, bylo to v roce 2006, 2. věk (Věk Bitev). Agrus patřil mezi nejlepší klikače, a byl i velmi dobrý vojevůdce, a v mých začátcích mi hodně pomáhal. I díky tomu, že mne učil klikat, jsem našel místo v alianci hned svůj první věk, a byla to aliance Dungeons and Dragons. Moje první válečná oprava dopadla neslavně, válčili jsme tuším s Tsunami, první přepočet dostali koberec a full magii a vojenskou sodu, poslali pár akcí, po dvou dnech kapitulace… Ale v průběhu věku se to zlepšilo. Jeden přepočet nikdo nestíhal poslat zloděje, tak mne tehdejší imperátor pověřil, ať to udělám. Vůbec jsem nevěděl, jak se co posílá, ale od Agruse jsem věděl že ten koberec byla fakt silná věc, tak jsem se rozhodl, že to pošlu. Netušil jsem nic o gangování přes paktáře, tak jsem to nějak nastřílel s gangováním přímo do soupeřových zlodějů – a soupeř si zrovna vzpomněl, že pošle hromadu VMek a byl venku, takže koberec koupil do všech 16ti gubernátů a my tu válku vyhráli. Obratem ze mne udělali vojevůdce, a tato funkce už mi zůstala. Klikačsky jsem se zlepšoval, vojevůdcovské schopnosti samozřejmě trochu taky, ale myslím, že do absolutní TOPky bych se začal řadit až po velkých odchodech spousty zkušených hráčů…

Hráli jste jednou za týden? Můžeš nám říct, co jste v tom gubu dělali? Jaká byla vaše týdenní strategie?

No, bylo to fakt dávno. Hráli jsme jednou za týden, protože jsme častěji neměli přístup k internetu. Každý z nás byl také bezalík, neměli jsme aliance, vlastně jsme asi ani nevěděli, že bychom v nějaké mohli být… A týdenní strategie ? Myslíš, že jsme si ve třetí třídě základní školy, tedy v osmi či devíti letech, vypracovávali nějaké strategie? Myslím, že vrcholný úspěch dosažený byl, když se někomu z nás povedlo naprostou náhodou dobýt jiného bezalíka

Jak jsi posílal svůj první a úspěšný koberec, to musela být notná dávka štěstí, že neměli ani vlastní zloděje. Jak jsi to oslavil?

Při současných zkušenostech, co jsem od té doby nasbíral, se opravdu velmi divím, že to prošlo. Napadají mne asi jenom dvě možnosti, že buď neměli vlastní zloděje, anebo jejich vlastní zloději padli při obraně svých zlodějských obránců. Ale vzhledem k tomu, že tehdy byla spousta aliancí jak dobrých, tak špatných, je docela dobře možné, že soupeř opravdu vlastní zloděje neměl – rozhodně jsem s nimi nepočítal pokud se ptáš na tohle, neuměl jsem to. Na oslavy nebyl moc prostor, bojovalo se dál, ale asi jsme si na ten koberec s Agrusem dali po škole pivko nebo dvě.

Kdy jsi se poprvé stal imperátorem a jak se to stalo?

Už si moc nepamatuji, který to byl věk, řekl bych tak pátý věk STATS? Stalo se to tak, že imperátor, co DaD vedl, po dva věky po sobě na hru docela kašlal, prohrávali jsme války i proti horším aliancím, většinou tak, že první přepočet nenahodil pakty a nic neposlal a druhý den následovala kapitulace. Každopádně, druhý vojevůdce i já jsme toho už měli plné zuby, o klikačích nemluvě, a tak jsme mu napsali, ať vyloží karty na stůl a pokud to už nechce dělat, ať to předá někomu jinému. Věk dokončil jako imperátor druhý vojevůdce, který v alianci působil déle než já, ale do dalšího věku řekl, že impovat nechce. A takhle jsem se stal imperátorem. Drtivá většina členů chtěla ve hře pokračovat a mne impování celkem lákalo.

Já jsem si teď při tvém vyprávění podívala do STATS. Nejdříve musím říct, že je obdivuhodné jak rychle jsi se získal post vojevůdce. Ze školy rovnou do aliance a po první válce hned vojevůdcem. I když tu válku jste podle STATS prohráli:) A jak správně říkáš, tak pátý věk jsi se stal imperátorem. Přesně to bylo 24. den věku, což však trvalo jen do 43. dne kdy jsi stal opět vojevůdcem, po prohrané válce. A nejzajímavější je, že 79. den jsi přestoupil do aliance BullShit.

Vidíš, čas je prostě mrcha, spoustu věcí si už člověk nepamatuje přesně. Myslím, že ten věk, kdy na mne přešlo impování, byl pro celou DaD dost kritický, Bullshit vznikla právě z těch, kdo chtěli dál hrát, a z nich se nejspíš rekrutovali členové naší spřátelené multialiance Gate of Resistance (myslím že právě s jejich impem jsme se vystřídali i na imperátorské židli v DaD) a samozřejmě pro DaD pro další věky, ale je to opět pouze matná vzpomínka a možná si to pamatuji blbě.

Aliance Dungeons and Dragons existovala opravdu dlouho. Víš jak dlouho to bude? A co tě vedlo k tomu, že dnes už není.

No ty mi dáváš, i na tohle jsem se musel podívat do STATS :D Poslední věk DaD jako aktivní aliance byl 29. věk (Věk plamenů). takže s malou pauzou existovala 28 věků. Což je strašně dlouhá doba, řekl bych že tak 10 let lidského života. A za tu dobu se mnohé stalo. Odešel jsem z gymplu, nastoupil na vysokou, začal pracovat při škole, našel si přítelkyni, odstěhoval se od rodičů atd atd. Na RD jsem převzal vedení Akademií a časem se stal i členem administrátorského týmu, což samozřejmě výrazně odčerpávalo množství času, které jsem měl pro RD vyhrazené. Takže asi právě proto jsem se rozhodl působení DaD ukončit, ten věk jsme zkompletovali PPS-hattrick a už jsem neměl čeho dalšího jako imperátor dosáhnout, naopak jsem měl na hru stále méně času a aliance by tím jenom trpěla. A lepší bylo její historii ukončit s vlajícími prapory a standartou zapíchnutou na vrcholku Paláce Posledního Soudu než zadupanou do země po nějakém věku pěti porážek, protože by aliance měla imperátora co na ní nemá čas.

Když mluvíš o Akademiích a administrátorským týmu, řekni nám něco málo o tomto. Co obnáší post hlavního hlavního velitele výukových akademiích, jaké jsou tvé povinnosti a kolik času ti to zabere. Jako člen administrátorského týmu máš gubernát RD Court of Justice, u něhož je popisek, že se zabývá porušováním pravidel hry, a to jak reakcemi na podněty hráčů přes Helpdesk, tak ex offo. Jaká je míra zločinnosti ve světě RD, které jsou trestány božskou silou?

Pozice Velitele Akademií se dost obměnila od doby, kdy jsem ten úřad převzal a měl na něj dostatek času. Dříve Velitel fungoval jako každý jiný učitel, tj měl své vlastní svěřence, které vyučoval, k tomu obstarával komunikaci ohledně přechodů gubernátů ze Školy do Akademií, zařizoval technické zázemí Akademií (například kontroly, zda správně fungují všechny systémové výjimky, které Akademie mají, a případně žalovat u KP, že něco nefunguje atd), obstarával si pedagogický sbor, a k tomu ještě posílal v Akademiích akce a paktoval. To dokázalo zabírat dvě hodiny denně, při vysokém počtu žáků a v začátcích věku i víc. Na tohle všechno bohužel už čas nemám, takže jsme vytvořili úřad „výkonného důstojníka“, tj vojevůdce, co dává denní rozkazy, paktuje a posílá akce, minulé dva věky zastával tento post Zoidberg, tento věk se toho ujal Mahdí, na mne tedy zbývají ostatní úkoly, které ale naštěstí nevyžadují tolik času denně, většinou se na počátku věku odbyde „nastartování“ Akademií a potom už stačí pár logů denně na vyřizování přestupů, případně odpovědí na otázky na pokecu jsou-li a je-li čas.

Ohledně působení RD Court of Justice, musím s potěšením říci, že zločinnost na RD už není co bývala. Důvod tohoto poklesu mne ale již tolik netěší, je jím totiž to, co trápí asi nás všechny, nízký počet hráčů. Hodně lidí skončilo, a mezi nimi i ony známé firmy, co měly problémy s porušováním pravidel nebo alespoň jejich překrucováním prakticky každý věk svého působení. Ti, co zůstávají, spadají do kategorie „srdcaři“, co si chtějí hru užít, hrají pro zábavu, a nepotřebují tudíž vymýšlet různé okliky, jak sehrát fiktivku a nabrat land, nebo jak přechytračit systém a hrát na tajňačku v pěti aliancích apod., což se dříve dělo docela často. Například fiktivní války, co končily ořezáním účastníků, bývaly tak dvě, tři za věk, poslední tři věky se odehrála tuším pouze jedna. Zapojení hráčů, kteří mohou svá podezření na porušení pravidel hlásit přes Helpdesk, je velmi vítanou pomocí. Více očí více vidí, zejména pokud se podaří zvýšit počet hráčů a aliancí a kriminalita ve světě RD opět začne stoupat, bude pro jednoho admina, bez pomoci ostatních hráčů, dozor nad pravidly téměř nesplnitelný úkol.

 Nějaký čas jsi měl alianci pouze z vlastních gubů, která nebyla zrovna light. Co tě vedlo k založení takovéto aliance?

Důvodem byla trochu nostalgie, nechtěl jsem se s RD jako hráč rozloučit. Trochu i nutnost, protože působení v Akademiích i adminech vyžaduje, abychom všichni alespoň nějaký přímý kontakt se hrou měli. Nemůžu lidem radit, jak mají opravovat třeba nového obra, aniž bych někdy po změnách vlastně jakéhokoliv vojáky klikal v ostrém provozu. Ale nechtěl jsem vést alianci s jinými lidmi, protože jsem nikdy nevěděl, jestli ten který den kliknu, a nechtělo se mi, aby někdo „doplácel“ na to, že jsem se na to vykašlal. Taky jsem nechtěl sám sebe právě z toho důvodu vázat, že prostě musím večer dorazit a kliknout a něco poslat. Takhle se maximálně mohlo stát, že někdo posvačil mých pár gubů, tj jen a jen můj problém. A k hernímu stylu – „nebyla zrovna light“ ?? April, současná pravidla RD jsem z velké části napsal já, a jsem si 100% jistý tím, že aliance nemají povinnost být light. :D Ale ne, herní styl jsem přizpůsoboval tomu, kolik jsem měl zrovna času. Když bylo času dost, dokonce jsem si i domluvil férovku, když ne, tak jsem svačil neklikače (aktivním jsem se vyhýbal, nechtěl jsem nikomu kazit hru), nebo zmrazil (nebo na to zapomněl a byl jako neaktivní posvačen)…

Jaký máš teda názor na rozlišovaná hráčů podle nálepek light a dark?

Light a Dark… vlastně ani nevím, jestli toto rozčlenění někdy bylo aktuální. Je totiž více názorů na to, kdo je darker, a kdo je lajťák. Pro mne třeba je light aliance taková, která se věnuje férovým válkám, do multin se nemíchá, leda na žádost spojenců, co jsou napadeni, anebo když je napadena sama, a nesvačí ani pod záminkou trestání jiných a ani nenabírá land před PPSkou svačením darkerů pod ušlechtilými záminkami – jinými slovy, light aliance podle mých měřítek na současném serveru neexistuje už hezky dlouho. Jiný názor je, že light aliance je taková, která sama aktivně vyhledává darkery a ničí je, kdysi dávno jsem v jedné takové hrával – Gondor Guardians. Bylo to v době, kdy ještě bylo zakládáno kolem 10000 gubernátů, a svačilo se o sto dvacet, takže GG měli pořád dostatek cílů a bylo dostatek ostatních darkerů či svaček, co se zase oplátkou starali o zábavu nám. Klik bez generálů byl celkem častý, GVčka lítala oběma směry celkem hojně. Ale zpátky na zem, současné prostředí neumožňuje hrát jinak, než ten „pseudolight“ styl, co hrají současné velké „quasi-light“ aliance. Jakmile totiž někdo začne přepadat ostatní nebo svačit neklikače, nebo dokonce jenom farmit a odmítat výzvy na férovky, dopadne časem tak, že nějaká větší „light“ aliance, co se zrovna nudí a má pár spojek v obdobné situaci, na něj hrdinně vletí se slovy „nepřepadej slabší/nesvač neklikače/nefarmi“ a prostě ho sundá. Zažil jsem to vícekrát se svou aliancí, o které jsme se bavili, zažil jsem to i tento věk v Dark Force, když se Sion (mimochodem April, on je velmi zajímavá osoba, moc se s tebou chce setkat, dost žárlí, že se mnou děláš už druhý rozhovor za tento věk, prosím tě, najdi si na něj chvilku, já nechci hrát s tím trpaslíkem co u něj mám průrazového mága) pokusil zahrát dark ve starém stylu a přepadl o 100k větší Advent Children, kteří si i tři přepočty po skončení úvodního protektorátu vesele farmařili bez nahozené síly, bez poznámky o válce a bez čehokoliv na vyhlašovacím fóru. Skončilo to bohužel tak, že místo aby AC přijali hozenou rukavici od aliance, která i po přepadu byla výrazně větší, povolali si na pomoc Heroes of Light se záminkou na vzájemnou válku (o které nikde nebylo ani slovo), a poté, co HoL z konfliktu přešli do jiné války a škody, které HoL způsobilo Dark Force byly vykompenzovány zapojením další aliance proti AC, tak se do konfliktu na straně AC vložily Svobodné Hory – holt je to teď opravdu tak, že dark v jakékoliv svojí podobě je asi herní styl odsouzený buď k neustálým porážkám, nebo k zániku.

Dnes vlastně nejsi imperátorem v žádné alianci. Už tě to omrzelo?

Ani nevím, omrzelo bych určitě neřekl, spíš na to už opravdu nemám čas, a chtěl jsem zase zkusit hrát s lidmi, takže jsem přijal nabídky dvou starých známých a hraji ve dvou aliancích, jedné spíše light, jedné spíše dark.

Co tě nejvíce baví jako imperátora?

Asi ta obrovská variabilita, jakou hra má. Imperátor si může volit herní styl, a řídit celou činnost aliance podle sebe. Když má chuť, domluví férovku a pak válčí. Nejlepší bylo vždycky první prohlížení novinek po přepočtu, ta nejistota zda prošlo co mělo a zvědavost, co na nás vymyslel soupeř. Když nemá čas nebo chuť, může někoho posvačit nebo prostě farmit a nabírat výzkum a draky… A samozřejmě jako imperátora mne vždy bavila diplomacie, budování pozice aliance ve světě mnoha dalších, řekl bych, že v tom jsem byl určitě lepší než ve vedení válek nebo v klikání. Diplomatická pozice DaD byla vždycky hodně silná, ostatně jsme nikdy neprohráli multinu, kterou jsme vedli, samozřejmě s výjimkou bojů o PPS…

A co tě naopak nejvíce štve?

Nejvíce mne štvalo, že jako imperátor je člověk závislý na tom, zda a kdy odehraje celý zbytek aliance, tj dříve až 15 dalších lidí, později samozřejmě méně, ale i tak, všechno musí být kliknuté než se posílají akce. A já jako imperátor, co neuměl klikat mágy a dělat magické rozpisy měl pozici vždy o to těžší, že zatímco vojáky a zloděje jsem si mohl poklikat, mágy nikoliv. Zrovna tohle poslední mne štvalo natolik, až jsem se magii v rámci svých možností naučil. Ale časová závislost na ostatních a taky to, že vedení aliance prostě žere spoustu času, to byly důvody, proč jsem s impováním skončil.

Jaké schopnosti by podle tebe měl mít dobrý imperátor?

Musí mít dost času, na hru. Vím, že to není schopnost, ale bez toho to prostě nejde. Měl by to být člověk komunikativní, uvažující analyticky, diplomaticky schopný, člověk co umí dobře vycházet s ostatními, jak podřízenými (=členové jeho aliance), tak rovnocennými (=ostatními imperátory). Imperátor vlastně ani nemusí umět vést války, na to si může sehnat jiného člověka, ale je samozřejmě ideální, když je i schopný vojevůdce, zejména v momentě, kdyby člověk odpovědný za vedení válek neměl čas, tak aby mohl imp zaskočit.

Takže vlastně úplné jiné schopnosti, než se zdá, že hra vyžaduje. Tedy schopnost dobře počítat. Jakej máš ty vztah k počtům obecně?

Počítání moc rád nemám. Matematika mne nikdy nešla a nebavila, na vysoké škole matematiku nemám, což není náhoda, a vlastně s počítáním nechci moc mít společného. Ale na RD je krásné právě to, že počítání samo válku nevyhraje, multinu už vůbec ne. A nová magie, to je přesně změna, kterou lidi jako já potřebovali: proč bych měl já jako idiot počítat cenu bambilionu kouzel, když to za mne může tak krásně a přehledně a v nesrovnatelně kratším čase udělat plánovač magie? Jsem dost zvědavý na změny ohledně armády a zlodějů, z toho, co bylo nastíněno v posledním vývojářském deníku od Mahdího, změny povedou k dost velké proměně systému armády. Ale myslím si, že v dnešní době málokoho baví sedět s kalkulačkou nad hrou a počítat s prominutím jako idiot, aby se nakonec dozvěděl, že celý výpočet krachuje na tom, že generál obránce cíle nebyl na levelu 10, ale 25, a že random využil svou možnost počtáře nasrat ještě víc a prohlásil jeho útok, který byl i s přihlédnutím k chybičce v osobě gena-obránce o 10% silnější než obrana, k neúspěchu. Pokud se válčení v RD přesune od počtů k intuici a odhadu soupeře, bude to jen dobře, a třeba se dočkáme rozšíření hráčské základny.

Jak vypadá běžný den imperátora?

Tak tohle je taky hodně záludná otázka April, nejprve si totiž musíme definovat běžného imperátora. Dejme tomu, že běžný imperátor je muž ve věku mezi 16ti a 25 lety, svobodný, nemá děti, pracuje nebo studuje a už nebydlí u maminky, a má tolerantní přítelkyni, která je schopná přežít, že si hraje na počítači. Ráno vstane, pohladí přítelkyni, nasnídá se, a pokud mu to časové možnosti dovolí, tak se přes občasný protest přítelkyně logne na RDčko. Zjistí, co se stalo o přepočtu, zejména ve válce je vhodné, bude-li mít už ráno čas vydat pokyny. Pak jde do práce/školy, odpoledne se vrátí domů, klikne svůj gubernát, večer si dá dobrou večeři, koukne s přítelkyní na seriál a pak, až mu drahá polovička usne, spočítá akce, pošle vojáky a zloděje, zkontroluje, zda jde správně magie, přepaktuje a jde spát. To je ideální stav. V praxi samozřejmě musí často dokouzlovat magii, klikat nekliknuvší se členy aliance, anebo čekat do ranních hodin než tito přitáhnou domů z hospod a kliknou. V případě, že se aliance účastní multiny tak ještě musí vykomunikovat s vedením MW, jaké akce a kam má poslat, což se během dne může změnit i vícekrát, no a pokud sám multinu vede, tak má počítání a komunikování až nad hlavu. Ale to neberu jako běžný den, MW jsem se snažil vyhýbat jakmile to aspoň trochu šlo, právě proto, že jsem nechtěl trávit celý den RDčkem.

Máš nějaké rady pro gubernátory, kteří by se chtěli stát imperátory?

Předně by si měli uvědomit to, že RD je hra s obrovskými možnostmi, a právě imperátoři jsou těmi hráči, kteří těchto možností využívají naplno. Dokonce bych řekl, že hráč může říct, že ví, o čem RD je, teprve potom, co alespoň nějaký delší ucelený čas vedl vlastní alianci. Začínajícím či budoucím imperátorům bych poradil, ať se rozhodně impování nebojí, a i jako imperátor ať se nebojí ptát se zkušenějších členů aliance, nebo spojenců, na cokoliv, s čím si jako imperátor neví rady. Stejně tak bych začínajícím imperátorům doporučil, aby si vyzkoušeli více herních stylů – ať si chvíli farmí, pak někoho posvačí, pak si domluví férovku, prostě ať zjistí, co je nejvíc baví a co jim nejvíc jde (ideálně ať jim nejvíc jde to co je nejvíc baví, ale ne vždy to tak je žejo…). Dále taky něco jako „snaž se zabavit členy své aliance“, pokud bude imp pasivní a v aliacni se nebude nic dít, hráče hra přestane bavit a skončí nebo odejdou do jiné aliance, takže je na imperátorovi, aby se s nima proadil, co chtějí dělat, anebo aby sám nějakou tu zábavu vymyslel – domluvil válku, přepadl jinou alianci, sváčnul neklikače, šel pomoct spojenci, cokoliv, hlavně aby se něco dělo. A asi nejdůležitější radu bych jim dal, ať se nebojí neúspěchů a ať se nebojí prohrávat. RD je hra dost složitá, a málokdo může říct, že vyhrál první válku co vedl. Naopak poučit se z porážek, to je nejlepší škola. Hodně pomáhá i to, když si imperátor po válce o válce chvilku popovídá se soupeřem, jednak lépe porozumí hře jako takové, a druhak se takto navazují často i velmi dobrá spojenectví.

Děkuji ti za krásný rozhovor.

A vy, naši čtenáři se můžete těšit na příští rozhovor, který bude realizován, zřejmě po novým roce.

Ze Zpovědnice vůdců

Vaše April O’Neil