Zpovědnice vůdců – Izi

Dobrý podvečer naši čtenáři,

dnes pro vás mám první díl našeho nového pořadu nazvaného Zpovědnice vůdců. V něm vám budu nepravidelně přinášet rozhovory s imperátory mocných i méně mocných aliancí, v kterých se nám ukážou také jako obyčejní lidé. Je mým velkým potěšením, že mé pozvání do počátku pořadu přijal právě Izi. Jeho jméno a jméno jeho aliance je známé ve světě RD už dlouhé věky a právě on vždy zastupoval síly dobra a nikdy se nebál toto dobro hájit se zbraní v ruce proti temných silám. Ale nejen o tomto jsme spolu rozprávěli. A tak konec zbytečných řečí ode mě a pusťme se do rozhovoru.

Vítám tě v mém pořadu. Začněme otázkou, která se přímo nabízí. Kdy jsi začal hrát rd a jak tvé počátky vypadaly?

Nevím, jak se mi to tenkrát povedlo, ale byl jsem jen jedna nová rybka, která začala hrát 1. věk JRC, tedy první věk který zaznamenal RD Stats, tj. přesně 07‑12‑2005. Bude to tedy už 11 let aktivního, nepřetržitého hraní s jednou malou pauzou. Předtím jsem tu byl jen pasivní na koukání a klikající jak bezalianční. Hra byla placená do určité rozlohy a já byl chudý student.

Pokud vám teď připadám jak cvok, tak jsem se nad tím taky právě pozastavil. Nikdy mi ale nepřišlo divné hrát v kuse 11 let tuhle hru, tedy až teď. Trochu. Prošel jsem dvě školy, dvě práce a dnes malá živnost, a stejně jsem si vždy těch pár minut na klik našel. Jestli jsem vynechal, tak nanejvýš z počátku víkendy, později jsem ale klikal pravidelně s minimem výpadků, měl jsem jednou letní pauzou a pak až dodnes bez výpadku.

Počátky byly krapet zmatené. Nejdříve jsem chtěl hrát sólo. Pak jsem rychle zjistil, asi po pár dnech, že to tak snadno nepůjde a musel jsem si najít alianci. Byla to aliance Pár Pařmenů. Velice dobrá aliance, ale později jsem zjistil, že to byla Dark aliance. Tenkrát jsem těmto termínům nerozuměl. Prostě jsem byl rád, že klikám a nejsem sám.

Vždycky jsem byl hodně aktivní. Jakmile jsem viděl nějaký problém a že jich bylo, okamžitě jsem i jako úplný amatér navrhoval nejrůznější návrhy na vylepšení. Což mi už po pár desítkách dní přineslo první titul vojevůdce, který mi byl následně kvůli nějakým neshodám odebrán. Konfliktů bylo tenkrát požehnaně. Nicméně, po dalších desítkách dní mi byl titul znova udělen, tentokrát na stálo.

Dark aliance měla spoustu problémů, tak vše nakonec vedlo k jejímu rozpadu, který si tenkrát vyžádal tzv. Eso Rimmer, nebo jak se to psalo. Vlastně můj první nepřítel na RD. Vyžádal si za nějakou naší prasárnu rozpuštění ali. Myslel si, že je bůh RD či co a za to jsem jej chtěl vytrestat. Nakonec jsem tu možnost nikdy nezískal. Zjistil jsem, že je vlastně na straně Light a poměrně inteligentní, jen krapet až přehnaně osobitý. Podobných osobností a událostí jsem pak potkal, či zažil, nespočet. Věk jsem pak končil v další rozpadající se Dark alianci, kterou jsem zase jako vojda zdárně dovedl do konce a byl tak znechucen, že další věk jsem založil gub až hodně pozdě, dlouho jsem byl neaktivní a bez aliance.

Následně jsem si po několika dnech rychle sehnal alianci na úrovni, která strašně rychle zjistila, že mám rezervy a vyloučila mě. Bylo to jediné vyloučení z aliance za zbytek doby, co jsem hrál RD. I tak jsem je chápal a jel dál. Rychle jsem si našel novou alianci. Red Aliance. Zde jsem poznal zase dobrou partu lidí, sice zase hráli styl Dark, ale občas se mi je povedlo ukecat k regulérkám, které jsme pak pravidelně prohrávali. Následovaly další aliance, Haluzákov a nebo Bretonia, v které už jsem se konečně uchytil na několik věků. Byla to Light ali, ale se styky s Dark hráči. I tak se to nedalo a strašně rychle se mi povedlo získat post vojevůdce. Imperátor byl unavený a měl jsem pocit, že i plný různých vážných problémů ze skutečného světa, zatímco já byl jen obyčejný student a navíc plný energie, tak jsem mu pomáhal řídit ali a v posledních letech v té alianci ji v podstatě vedl sám.

Podělíš se s námi o to, v čem jsi měl rezervy, za které tě vyhodili?

Ukažme si na ně. Byla to aliance Kings of the World, v druhém věku mého hraní. Nelíbil se jim můj rozjezd, i přesto, že jsem byl bezalianční a následná komunikace s nimi, tedy moje argumenty na to proč jsem tak dole. Následně byl pátek a já je požádal ještě o klik na víkend. Což se jim nechtělo, tak mě vyrazili a v pondělí jsem právě vstoupil do té Red Alliance.

Později, jak už to bývá asi za 3 další věky, jsem si s nimi i psal a už přišla omluva, ale že prý jsem byl erc lama… tak to museli udělat.

Rezerva byla tedy v rozjezdu. Což se na mě podepsalo na roky dopředu. Vzpomínám si, že v dobách HoL jsme tu a tam pak mívali ty nejlepší rozjezdy na RD, a chvíli i vedli statistiky a to kolikrát i 10 dní, než nás někdo sundal, nebo vyhrál regulérku dříve jak my.

 Alianci Bretonia jsi označil za Light ali se styky s Dark hráči.  Co to v praxi znamená?

Jednoduše hráli hlavně regulérky, prakticky nikoho nepřepadali, ale do hospody jejich imp chodil právě s hráči, co hráli Dark. Tak pokud nás někdo zavolal na pomoc v nějaké MW, byli jsme v zásadě na straně těch špatných a logicky dostali klepec. Snad až na jeden případ.

Už jsi nám prozradil, kdy ses stal neoficiálním imperátorem. Řekni nám, kdy ses poprvé stal oficiálním imperátorem a jak se to stalo?

Energie a chuti bylo spousta, tak jsem se rozhodl založit si multigubernát „Yuri.“ Možná že mě k tomu i někdo vyzval. Či požádal. Byl jsem opravdu hodně aktivní a aktivního vojevůdce bylo těžké sehnat vždy, i když jsem nebyl úplně Top. Vlastně pořád jsme se pohybovali ve statistikách někde ve středu. Tenkrát sotva na pozicích 90-130. Jedna válka vyhraná a následně druhá prohraná a takhle pořád dokola. Nicméně si mě brali jako vojdu spíše kvůli tomu, že jsem měl ten elán, nápady, vlastní hlavu a chuť. Navíc jsem i alianci držel pohromadě, dával ji cíle a pravidla. Chránil ji a podobně.

Vstoupil jsem tedy do aliance The Doomed Kall-marr a zde působil jako vojda a později jako imperátor. Zde jsem se poprvé střetl s temnou stranou naplno. Vždy když jsem se dostal k vedení, či rozhodování o tom, co se bude dělat, vždy jsem chtěl regulérně válčit. TDKM byla první čistá Light aliance, ale oproti Bretonii neměla tak silnou diplomacii. Byla nová, neměla jméno, a tak byla cílem pro přepady a zákeřné útoky.

První přišel poměrně brzo. Tenkrát to bylo běžné. Přepadla nás větší aliance, obrala o hlínu a myslím, že i chtěla pokračovat. Tenkrát už jsem tušil, co se má dělat. I přesto, že nováčci se tenkrát moc nebránili, u nás to bylo jiné. Rychle jsem domluvil stažení soupeře. Následně si počkal a přepad jim vrátil. Tentokrát ale s podporou spojenců. Jen vrátil, žádné trestání. Následně přišla multiválka, kdy soupeř povolal své spojence, a začala mela. Mela, z které jsme vyšli vítězně.

Za celé RD ať jsem vedl jakoukoli multiválku vždy jsme vyhráli. Krom PPS a regulérek. V PPS se mi pravidelně nedařilo. PPSky byly hodně o podrazech a regulérky o skrytých výhodách a tajných technikách, které jsem neznal. Určitě také umění kliku apod. Tenkrát jsme to hodně řešili a pořád se snažili zlepšovat. I přes neustálé prohry jsem byl jak skála. Znova a znova do regulérního boje.

Za zmínku ještě stojí multiválky, kterých bylo spousty. Dokonce i boje o PPS. Vedení multiválek bylo šíleně náročné. Nevím, jak jsem to zvládal, ale vedl jsem i 20 aliancí do boje a dával instrukce i jiným klanům. Což byly kolikrát i celé dny u RD. Spousta diplomacie, vyjednávání se soupeři apod.

Nebyl jsem jediný, kdo vedl multiválky, tenkrát tam bylo opravdu hodně dobrých vojevůdců a to na obou stranách. Jak Dark tak Light. V hlavě mám snad jen Taraku na straně Dark. Později už za dob Heroes fo Light jméno Tomy, také na straně Dark. Z Light jsem si vzpomněl třeba na Syriuse ze Svobodných Hor a již zmíněný Eso Rimmer, ten byl hodně aktivní. Tomulka Bambulka ze Starlight, či Sargeras z Dungeon and Dragons, Artuš z Avalonu, Bílé štíty, Losser (také kontroverzní postava, ale dobrá)… Možná i různí Rytíři a tak dále.

V té době dokonce vznikl Kruh Přátel. Založený ne mnou, ale Mysterym z Mystery Cave. Velice dobrý spojenec. Chvíli jsem u něj i hrál. Takových bylo opravdu hodně. Byli jsme spolek menších aliancí, které se díky tomuto spojenectví efektivně bránili těm větším a do RD přišla vlastně třetí strana.

Opravdu nevím jak, ale strašně rychle po té co mě přizvali do klanu, jsem přebral iniciativu a vlastně jej vedl. Nešlo o touhu po moci, ale o to, že jsem byl prostě jen aktivní a měl opravdu čistou a jasnou hlavu. Zatímco ostatní mi přišli pomalý, nevěděli si rady a bez nějaké vize jak to celé vést, či udržovat. Navíc většina lidí, co přebírali vedení jiných klanů, měli jednu vadu. Snažili se diktovat, omezovat apod. Náš klan vydržel jen proto, že jsem toto nedopustil. I přesto, že padaly návrhy na omezování. Vždy jsem všem dával naprostou volnost v tom, co dělají. S jediným pravidlem. Pokud je někdo napaden, ostatní mu pomůžou. Pokud sám vyvolá konflikt, pomoc není zaručena.

V této době, také přicházely na veřejných fórech i termíny co je a co není Dark, co je Light, kdo je Pseudo Ligt, či Ultra Light a kdo svačinář, k čemuž jsem se pravidelně vyjadřoval. Napsal jsem na to tenkrát moc pěkný článek, ale zanikl kdesi v archivu RD. Byl i na jednom z prvních RD blogů. Tím jsem vlastně nepřímo vytvořil kodex pro členy Kruhu a ti se jej povětšinou drželi.

Politika byla jednoduchá. Respektoval jsem nejen spojence, ale i protivníky. Protivník mohl přepadat, koho chtěl, jen ne mé spojence a členy KP (Kruhu Přátel). Byl to spíš blaf. Neměli jsme sílu ochránit každého a ani ten božský, či spasitelský komplex se mi nelíbil. Za napadení někoho z nás pak přišel trest v podobě plného útoku všech volných členů na útočníka.

Ano. Byly tu aliance, které se dávaly dohromady, aby aktivně napadaly Darkery. To byli právě ti různí rytíři světla apod. Už nevím jména, což mě trochu mrzí. Problém je, že pokud takto někoho aktivně napadáte, on se seskupí a začne s vámi vést vleklé války bez konce. Obzvlášť pokud se věk každých 100 dní restartuje. Nemusím pak psát, že rytíři prohráli. Vlastně se z nich stali agresoři a z Darkerů oběti. Nechtěl jsem být agresor a Darkerům dát prostor, když to bylo systémem hry povoleno.

Bylo to veřejně známo, tak na nás nikdo moc neútočil. Spory, pokud k nim došlo, se většinou důkladně prozkoumaly, než jsme se do nich zapojili. Hodně se hrálo na morálku a já ji také hodně předhazoval tu a tam ostatním na veřejných fórech, kde se to hodně hádalo. Ne že bych je uklidňoval, ale když na to přišla řeč, tak tu a tam jim to nějak vysvětlil. Měl jsem hodně silné slovo, a později s příchodem HoL, to bylo ještě silnější.

Myslím, že i slovní přestřelky jsem uměl vyhrát. Vše jen díky tomu, že jsem prostě nelhal, nepodváděl a hledal pravdu. Také pozoroval, jak komunikují ostatní a učil se s toho. Což stačí k tomu vyhrát každou hádku. Myslím, že jsem opravdu vyhrál každou. Taky asi proto, že jsem se moc do hádek nepouštěl. Konfliktní jsem nebyl.

Mohl bys čtenářům více přiblížit, co byly ony klany.

Bylo tu tenkrát opravdu hodně aliancí. Hodně vazeb mezi nimi, převážně tedy spojenecké, ale navzájem se ti kamarády prolínali, tak když nastala nějaká mela, či se bojovalo na závěr věku o PPS, tak se dost často stávalo, že proti sobě stáli třeba i spojenci apod.

V horším případě tam byli i přeběhlíci. Prostě někdo přeběhl z jednoho klanu do druhého, či zradil své spolubojovníky a utekl, či rovnou přeběhl. To se stávalo dost často. Hráči to brali vážně a každý chtěl mít co největší rozlohu.

Do tohoto sobeckého světa právě vstoupila moje politika se slovy, že obětuji to nejcennější. Hlínu. Za podporu spojenců i proti mnohonásobné přesile. Plus minimální používání přepadů a odvážný vstup do prvních linií do multiválek nás skoro vždy stálo hlínu, a téměř každou válku jsme byli ve ztrátě. Sice jsme ty multiválky vyhrávali, ale zisk hlíny, toho nejcennějšího, tam nebyl.

Spoluhráči právě kvůli tomuto na mě dost často nadávali, nejvíce za dob TDKM. Nechápali, že politické body byly nakonec důležitější. Sice ta PPSka nepadla, ale byli jsme nakonec jediní, kdo si udržel klan až do konce. Nemluvě o celkovém dopadu na svět RD.

Takže klany tehdy sloužily užšímu výběru a pevnějším vazbám mezi spojenci. Dohoda navíc nad klasickým spojenectvím. Tj. Klan Kruh Přátel, nebo i klany konkurenční. Třeba právě KP se inspiroval u klanu, který měl Eso Rimmer, či darkeři jako Urza. Na toho jsem zapomněl, taky darker jak prase.

Později administrátoři přišli s myšlenkou, že klany zavedou do systému RD při boji o PPS. Je to vše vidět v knize cti. Aliance stavěly PPSku pohromadě za nejrůznějších pravidel a bylo jasně vidět, jakou sílu má který klan.

Pokud se tam někdo podívá a vyhledá si právě Kruh přátel, tak může vidět, že tu a tam jsme měli málo členů. Je to často tím, že členové infiltrovali klany jiné a navázali tak diplomatickou dohodu o neútočení či rovnou spolupráci s hlavním klanem, který jsem povětšinou vedl právě já. Což vyústilo právě v to, jak jsem vedl více klanů.

Infiltrované aliance, měli navíc přísný zákaz donášet, taktéž i členové. Dá se říct, že jsem hrál bez špiónů a šlo to velice dobře. Bohužel jsem byl jeden z mála. Ostatní, třeba zmíněný Eso Rimmer, se tím i chlubil, jak mu jeho lidé donáší informace o obranách apod. Toto bylo už proti pravidlům čestného vedení války, aspoň z mého pohledu.

Špioni pak měli spíš funkci diplomatů. Tj. domluvení spojenectví a společný postup. Což fungovalo lépe, jak zrada a zisk hlíny. O dost lépe. Možná jen ne krátkodobě v těch bojích o PPS. Z donášení právě těžili vítězové velice často. Další z důvodů proč jsme tu PPS nedali a ani za těchto podmínek nechtěli. Minimálně já ne.

Aliance Heroes of Light už existuje opravdu dlouho. Víš, jak dlouho to bude?

Ne. Musím kouknout do Stats, a už to vidím. Věk Naděje, moc pěkné jméno ke vzniku této aliance.

Před založením HoL byla právě ta krátká pauza. V té době nebyl počítač a musel jsem RD ukončit, než začal nový semestr. Byla spousta práce a ještě jsem neměl vlastní PC. Tenkrát jsem hrál po večerech v učebnách školy, či v práci. Ani nevím, jak jsem to zvládal.

Letos to je, či bude, 27 věků, kdy byla založena Heroes of Light. I tak nejsme nejstarší, nejstarší aliancí na RD jsou Svobodné Hory, jen imperátoři a i členové se tam mění. V HoL jsem asi jediný, jinak i tam už se kolektiv několikrát obměnil.

Jméno bylo zvoleno s takovým tím úsměvem, kdy prostě víte, že tohle je ono. Byla to trochu i drzost. Nikdo si na to jméno netroufnul, ale řekl jsem si, že do toho půjdu s plnou parádou. Dnes vidím něco podobného při mojí profesi, ale to sem tahat nebudu.

Jedná se tedy o čistě RD jméno. V té době ani na Goole nemělo obdoby. Nikdo si na to netroufl. Snad jen někde ve World of Warcraf, jméno nějakého klanu, či herního kultu. Už nevím, ale i tak to bylo minimálně vzácné. Chtěl jsem tím demonstrovat politiku naší aliance, a že tu budeme a budeme stát a udržovat zásady Light, které jsem vlastně pomáhal utvářet a jméno to mělo demonstrovat.

Po návratu jsem začal v tichosti a sledoval, zda si mě někdo všimne. Věk už byl rozehrán. Lidé mě znali z minulosti, ale dlouho si mě nikdo nevšímal. Skončil úvodní protektorát a hle. Někdo si všiml. Zase přepad od malého Darkera. Chudák nevěděl, koho přepadl. Stačila jedna krátká věta na veřejné fórum a hned se ozývali staří známí a s plnou parádou bez strachu vyhlašovali války té relativně malé alianci. Samozřejmě přivítání apod. Už jsem věděl, že zase budu hrát naplno.

Ta aliance, co nás tenkrát napadla, měla pěkně červenou diplomacii, to jest spousty válek. Škoda jen, že nemůžete vidět výrazy ve tváři těch lidí, když to vidí. Skončilo to jen diplomatickou domluvou a vrácením hlíny. Prakticky bezpodmínečná kapitulace, ale bez větších následků pro toho Darkera. Jen vrátil, co vzal plus malá kompenzace, i když jsem mu mohl vnutit cokoli. Nechtěl jsem mu ale kazit hru.

Tenkrát jsem si vlastně i vydělal na počítač a už to jelo bez výpadku hraní, až dodnes. Fakt jsem měl možná tak 10-20 výpadků za 27 věků. Jinak každý den u kliku. RD týmu jsem přispěl do kasičky jen za sebe přes 12000,- Kč a možná víc, což je za jednoho hráče si myslím dost. Dodnes mám kartičky.

Asi bys mohl vysvětlit, co to byly kartičky.

Byl to první systém placení. Místo Pay-Palu byl právě systém, kdy jsme si v obchodech JRC koupili sběratelskou kartu s obrázkem a unikátním kódem, který se zadal ve hře, což přineslo 100 kreditů na upgrady. Mám tedy 138 kartiček, takže musím poupravit původní číslo. Bylo to kolem 15000,- Něco už jsem později také platil online.

Která hra se může dnes chlubit tím, že za ní jeden hráč zaplatil 15000,-. Což napovídá, že se jedná o velice dobrý systém placení. Naneštěstí, díky mikro transakcím, se dnes určitě dá najít konkurence, ale RD v tomhle byla jedna z prvních her vůbec.

Taky bych asi doma nějaké kartičky našla. Pamatuji si, že bylo moc hezké. Ale zpět k tvému vyprávění o vzniku Heroes of Light.

To, že jsem hrál tak dlouho a poctivě bylo asi tím, co jsem zažil a kolik do té hry vrazil času a energie. HoL vedlo opravdu hodně multiválek a ono, když proti vám pořád Dark strany prohrávají a navíc, jak mi bylo řečeno, si po rozhovoru se mnou připadají, jak ti největší šmejdi, tak to asi nutně vedlo k úpadku Dark stylu. A poslední opravdoví Darker odešel asi před 7 věky, s tím, že konec Darkerů bude už asi před 17 věky.

Dnes asi nikdo neví jak se má hrát Dark a jak Light. Do toho úpadek hráčů apod. I na fórech se mluví jinak, než dříve. Vlastně jsem po odchodu posledního skutečného darkera přestal být aktivní a snažím se s HoL jen postavit PPS. Chtěli mi ji dát zadarmo, ale to jsem odmítl a prakticky vědomě prohrál s 98% PPS.

Můžeš trochu rozvést tyto dvě věci? Co je teda podle tebe Dark a Light? A  v čem se liší vyjadřování na fórech dnes a dříve?

Právě jsem se bál, že se na to zeptáš. Spíš jsem doufal, že si dáš tu práci a ten článek najdeš. Je ale fakt, že bych jej s odstupem času upřesnil a rozšířil. Navíc jsem už něco asi i zapomněl.

Tenkrát existoval podřadný druh Dark hráčů zvaní Sváčky, svačináři apod. To byli hráči, kteří bez jakékoli cti útočili na menší a brali si tak co nejvíce hlíny. Neuměli moc dobře klikat, tak pokud vznikla nějaká multiválka, většinou dlouho nevydrželi, což byl hlavní znak těchto hráčů. Velká rozloha, ale prohráli i proti menší Light alianci, pokud došlo na delší konflikt.

Darker byl hráč, který dělal vlastně to samé, ale uměl lépe diplomaticky jednat. Uměl se s toho vykecat, dát tomu systém, důvody apod. Třeba za dlouhou farmu, nebo právě trestal i svačináře za svačení. Daleko častěji darker vedl klany a uměl i hrát regulérky. Takže nebylo tak snadné jej porazit. Jednalo se přímo o herní styl. Někdy i Light aliance, která se nudila a chtěla zkusit něco jiného. Nemusím připomínat, že Dark většinou stáli v multiválkách proti Light.

Light byli jednoduše hráči, co hráli jen regulérní války. Někdo by řekl, že jsme neměli žaludek na to poslouchat naříkání těch, co bychom teoreticky přepadli. Vlastně to byla pravda. Velice dobře jsme vnímali emoce těch, kteří cítili křivdu, zatímco Dark byl víceméně imunní a sváčky z toho měli snad i radost, když někdo naříkal.

Do toho se občas objevil název PseudoLight. Což byl ten, co říkal, že válčí férově, ale ve skutečnosti mu šlo jen o hlínu a nic jiného. Snažil se hledat skulinky v pravidlech, aby měl výhodu nad soupeřem v regulérních střetech. Do mw chodil mezi posledními a jen když se vyhrávalo. To samé dělal i svačinář. Jen tito se schovávali za to, že jsou vlastně ti dobří. Dost často se opravdu jednalo o velké aliance, dokonce i ty elitní na RD v té době. O ty, co věděli jak se ze všeho vykecat a jak získat sebemenší výhodu. Hodně také vyzvídali a znali různé tajné techniky, jak právě vyhrávat regulérní střety.

No a do tohoto zmatku vznikl i nový termín Ultra ligt. Což byly aliance čistě věnující se politice, ochranou slabších, a boji s darkery bez větších výmluv. Tento termín jsem sám neměl rád. Používali ho právě ti rytíři, kteří se nakonec sami stali agresory. Já jsem spíš chtěl spojit oboje pod jeden název Light. Tedy, sjednotit všechny Light, bez ohledu na styl hry, právě v bojích s Darkery a sváčkami. Jen v bojích, když na ně náhodou přišlo.

Myslím, že právě Eso Rimmer se mezi ně chvilku řadil, pak se mu to později nehodilo a začal hrát dark… Takže z rytíře světla se stal rytíř temna a jednu chvíli měl i dvě aliance. Jedna hrála Light a druhá Dark, jen aby demonstroval, že se jednalo o herní styl, nikoli o přesvědčení, či osobnost. Což jsem bral, také jsem vystupoval jen jako někdo, kdo si na toho dobrého hraje.

Co se komunikace na fórech týče, tak dříve to fakt brali hráči vážně. Řešili se tu bez jakéhokoli hereckého výkonu, který vidíme dnes, osobní útoky, nadávky, snižování statusu ve společnosti. Každý to vnímal. I já. Jakmile byl někdo z něčeho obviněn, okamžitě se musel bránit. Vojensky nebo diplomaticky. Neexistovaly laiky, takže podpora se vyjadřovala zkratkou DS nebo FS. Kde DS znamenalo diplomatickou podporu. Dnes známou jako like. FS znamenalo okamžitou vojenskou podporu, pokud nastane válečný konflikt.

Dnes už fóra ani nečtu. Na IF se skoro nic neděje, což znamená, že ani na DF se toho moc dít nebude. Dnes se tam neřeší opravdu nic, co tak namátkou koukám. Vidím ale hodně pozitivních smajlíků, to v minulosti tam byly bomby, lebky, vykřičníky a snaha o osobní útoky.

Svačináři, nebo i ti co byli přepadeni, se zde snažili najít pomoc, či si jen vylít srdíčko a zanadávat po prohrané válce. Hodně se zde naříkalo. Snažilo se vykroutit ze zlého osudu apod. Někdy se pomoci dožádali, jindy ne. Někdy aspoň slevy. Po porážce či odchodu Darkerů toto vše zmizelo. Ne že by mi to vadilo i když chvílemi ano. Dnes už ne. Společnost na RD získala docela dobrý nadhled.

Chybí mi tu jen spameři jako Srnka, či lelek.

Musím s tebou souhlasit, že na fórech se nic neděje a chtělo by to nějaké pořádné spamery. Ale zpět k tvé aliance HoL.

Nesmím zapomínat na Poláky. Přeci jen tu byly i dívky a imperátorky či členky v alianci. Tu a tam prostě člověk s nějakou zakoketoval a i jinak rozvíjel vztah. Takto jsem náhodou navázal virtuální vztah (jen herní, na úrovni lichotek) právě s jednou polkou, která se stala na léta dobrou spolubojovnicí, ne-li tou nejvěrnější vůbec a často sebou do bojů o PPS, či častěji MW, přitáhla celou polskou menšinu, kterou ostatní nenáviděli či jí pohrdali. Hráli totiž na půl Dark, byla to jiná kultura, takže i xenofobie a rasizmus byl na RD. Ale díky tomu, že jsem je neodsoudil jsem si získal věrné spojence a opravdu byli často tou pomyslnou miskou na váze výhra/prohra.

Když jsi zmínil navazování vztahů, stal se nějaký tvůj virtuální vztah na RD také reálným?

Dobrá otázka a jsem rád, že se ptáš. Celou dobu, co jsem hrál RD jsem se snažil oddělit reálný svět od toho na RD a v podstatě žil úplně jiný život na RD a jiný ten skutečný. Myslím, že mi to udržovalo v dobách temna právě ten nadhled.

To znamená, že jsem nikdy nikoho ze světa RD nepotkal na živo, krom svého bratra, který mě ke hře přitáhl. Nikdy za celých 33 věků. Nikoho. Nejbližší komunikace byla maximálně komunikace přes ICQ a nebo telefon. Dál jsem se nikdy nedostal a ani nechtěl.

Z děvčaty na RD jsem koketoval celkem pravidelně. Jen co je pravda, ale spíš jako tréning, či z nudy, než že bych měl někdy v plánu to dotáhnout dál. Hlavně tedy kvůli udržení vztahů. Jen než jsem dal lidem na RD svojí fotku trvalo přes 20-25 věků. Ne že bych vypadal blbě to ne, myslím, že naopak, ale prostě jsem to považoval za určitou ztrátu image, pokud by si toho imperátora představili jako kluka po střední.

Máš představu kolik vojevůdců u tebe figurovalo?

Ano. Vím to na číslo přesně. 1. Teď si dělám srandu, bylo jich hodně, ale prostě je asi trochu moje osobnost smetla. Nebo na to neměli tolik času. Často se střídali, nebo neplnili základní povinnosti, tak jsem si nakonec vše dělal sám. Bylo to rychlejší a bez zbytečných hádek. Což je konec konců důvod, proč jsme nikdy nevyhráli PPS. Či nebyli na konci věku TOP aliancí až na jednu výjimku.

Neměl jsem se od koho učit. Díky tomu jsem byl sice dost originální a opravdu vymyslel či výrazně zdokonalil nejednu ucelenou strategii na RD. Přišel jsem třeba ze strategií masivního bránění, která nás dostala, když jsem ji porve použil, do Top 1 ke konci věku a zastavil nás jen Bambula. Ten byl hodně vychytralí. To jsem já neuměl. Takové to vím, že chceš PPS, ale já ji chci víc, tak ti vnutím válku. Oba jsme věděli, že je lepší, ale prostě uměl zahrát či zneužít té mé Light cti neodmítat války. Později se mu to už nedařilo, ale taky už si na mě ostatní dávali větší pozor. Věděli, že umím překvapit a nahoru jsem se tak už dlouho nedostal.

Další strategie, s kterými jsem přišel, byly masivní sabotáže domů, ale opravdu masivní po celou war. No a v posledních letech starého RD, třeba změny ras za války. Což bylo dříve nemyslitelné, ne v takovém měřítku a ještě při tom otočit průběh války.

Jak ale píši v úvodu. Právě to, že jsem neměl nikdy dobrého vojevůdce, od kterého bych se učil, tak jsem nikdy nedosáhl se svojí aliancí vrcholu a ani nepostavil PPS. Ve škole ani v akademii jsem nikdy nebyl. Spíš samouk.

Z počátků hraní můžu vzpomenout na prvního imperátora z aliance Pár Pařmenů. Jmenoval se Lee, což byla paradoxně moje oblíbená vůdčí postava ze hry Gotik. Také dost dobrá hra, na dnes má fakt dost špatnou grafiku, ale tenkrát to byla bomba.

Dále arcimág z The Dommed Kall-Marr, Yo-Ko Kurama. Velice dobrý člověk, hodně jsme se hádali. Válčili jsme spolu hodně dlouho a v té době jsem magii moc neuměl. V TDKM bylo vojevůdců více, tam jsme ještě hráli na tři vojdy se svými povinnostmi. Od založení HoL už jsem většinou vše řídil sám. Právě hádky a neshody v TDKM mě donutili si to vzít na triko sám.

V TDKM bylo i hodně intrik a i určitá spiknutí proti mně apod. Což nedělalo dobrotu, proto jsem to v HoL vzal jinak. Ukázalo se to navíc jako velice efektivní. Žádné hádky a spory. Bylo k tomu třeba ale nenapadat spoluhráče. Pokud neklikají, či neplní své povinnosti, tak jsem je splnil za ně. Zpočátku byl nějaký systém trestů, ale později se ukázal jako naprosto neefektivní, lepší bylo to prostě neřešit a obětovat vlastní čas.

Na vývěsce mi stále visí jméno vůdce zlodějů z počátků Heroes of Light, Rasgherot, nebo tak nějak se to psalo. Vedl zloděje fakt dlouho a občas stejně jako Kurama pomohl s politikou. Pak také Stínek a nakonec Frodo, který odešel právě kvůli novým změnám a držela ho tu jen vidina cíle postavit PPS, která se nenaplnila. Jinak hrál fakt dlouho. Z dívek třeba i Replikátorka. Dále i Doogy Land z letité spojky Říše Světla, kde jsem měl léta i mulťáka, či již zmíněná polka z Fallen Souls. Bobři a jejich Kabát. Velice dobrý imperátor a i jeden ze zakladatelů Kruhu Přátel. Nakonec i Trpaslická gilda a Sai. Velice dobrý spojenec.

Zmíním ještě Tomana, hráče, který v dobách TDKM hrál proti nám na straně Dark, pak se k nám přidal do HoL a byl léta jedním z nejstarších hráčů u nás v ali. Také odešel s přílivem nových změn, ale asi spíš proto, že ho to tolik už nebavilo.

Kolektiv jsme v HoL měli hodně stabilní. Opravdu jestli za věk tak 1-2 hráči odpadli a hned byla náhrada. Ta věrnost byla asi hodně o cílech, které jsem určil. Prostě všichni si byli vědomi, že chceme postavit tu PPS, a několikrát málem vyšla. Pak také tím, že jsem tu fakt byl pořád a neústupně znova šel do další války po každé prohře. Kolikrát i vzápětí. Z války do války. Později tedy hlavně regulérní. Kolikrát bez ohledu na soupeře. Což také nebylo dobré. Většina byla papírově hodně lepší, ale trval jsem na tom, že se musíme naučit porážet i ty nejlepší. Což se občas povedlo, ale ne příliš často, aby to pomohlo k PPS.

Co tě nejvíce baví jako imperátora?

Bavily mě ty multiválky a diplomacie. Dnes nejsou a jsem i rád, protože se časem vytratila ta energie. Dnes to sice také zvládnu, ale je to jiné. Z Kruhu přátel už tu není nikdo. Ze starých protivníků také nikdo, a i kdyby se vrátili, asi by se s nimi i hůře bojovalo a možná, že by mě pak čekala i první prohra, ale těžko říct. I dnes, když jsem se dostal do nějakého konfliktu, tak spojenci přišli.

Je fakt, že na RD si připadám trochu jak starý válečník. Všechny přežil. Všechny porazil a už jen čeká na svojí poslední bitvu. S trochou nadsázky. Je mi jen 30, ale už koukám jinam, než před 10 lety.

Hodně jsem se tu naučil o lidech a o politice. Pak že člověk nic ve hrách nezažije. Já tu prožil prakticky jeden celý život, který bych v realitě nikdy zažít nemohl. Nebo ne, takto. Ve hře, když někoho porazíte, tak další den, či věk začnete nanovo. V realitě to je jiné. Tam porážka většinou znamená konec. Což je právě výhoda her a simulací. Na ně nedám dopustit asi už nikdy.

Měl jsem vlastně dva učitele. V začátcích. Jeden byl z .:Dark Angels:., který mě naučil většinu věcí ohledně kliku a posílání útoků a pak až dlouho po něm Merlin z Avalonu, který prohloubil znalosti magie. Všimněte si těch jmen. Vůdce Černých andělů mě naučí umění války a Merlin za Avalonu kouzlit. Tohle na tehdy teenegera působilo jak z pořádné ságy. Tak se nedivte, že jsem tu byl tak dlouho. 

A co tě naopak nejvíce štve?

Současná grafika RD a odliv hráčů. Dokonce v tom vidím i souvislost. Moje boje s Darkery skončily už před xx věky a od té doby jsem spíše pasivní, tak to snad už vliv nemá. Nová éra RD už nějaký pátek trvá, ale hra má na dnešní dobu hodně špatnou grafiku.

Z pohledu herního a politiky, mi vadí zásahy zvenčí. Jsem přesvědčen, že se tu hodně domlouvá za zády. Spoustu věcí se řeší v zákulisí a pak to tu má vliv na dění kolem třeba PPS apod. Zákulisní dohody a to, že mají vliv na boje o PPS.

Dále různé propracované podvody, kdy se svačí vlastní mulťáky, či imperátoři po dohodě prohrají válku, aby druhá aliance mohla mít do PPS větší rozlohu apod. I na mě to zkoušeli a popravdě si člověk nemůže pak být jist, zda ten či onen úspěch je skutečný, či domluvený. Toto prostě není fér.

Aby to nespadlo do konspirací. Tak jako vůdce Kruhu Přátel jsem byl jeden z aktivních politiků na RD s nemalou silou. Těchto konverzací jsem se právě aktivně účastnil. Dost mě bavili. Dost často jsem tak vlastně rozhodl o vítězi PPS. Kde i tato konverzace byla vedena z mé strany s maximální opatrností a dodržováním zásad Light. Nelhat, ale nemuset říkat vše. Pokušení zneužít těchto dohod jsem měl nesčetněkrát a jednou to i udělal. Vzápětí, ale potrestal raději sám sebe a vzdal boj o PPS, než žít s tím, že ji mám proto, že jsem někoho podrazil. Takže ano. Jednou ano, ale vzápětí se sám prozradil, omluvil a přijal trest. Jednalo se o podražení nepřítele, takže se to dalo překousnout, ale podraz jako podraz. Myslím, že zrovna Tomyho.

Štvou mě tedy tyto dohody, které jsou za hranicemi pravidel hry, ale nedají se prakticky odhalit. Ne vyjednávání, či kapitulace, ale komplexní obcházení pravidel. Což jsem nikdy vědomě nedělal a doufám, že ani dělat nebudu. Dokonce to obcházení pravidel považuji za horší jak podrazit spojence, či protivníka.

Jaké schopnosti by podle tebe měl mít dobrý imperátor?

Umět se obětovat. Strávit čas doklikáváním a mít z toho ještě radost. Dále umět vše a moci kdykoli kohokoli zastoupit. Netlačit moc na pilu a řešit vše v klidu. Mě pomohlo hodně i poctivé jednání a hledání pravdy v konfliktech. Dále se vyhýbat sporům a spíš jim předcházet, než vyhledávat. Možná ještě snaha vyřešit problémy kolem sebe a dodržovat vlastní pravidla. Být určitým pevným bodem, který po sérii proher, neustoupí. Na druhou stranu poznat, kdy prohraje a přijmout prohru bez větších keců.

Jak vypadá běžný den imperátora?

Dnes nuda. Ráno rozdáš instrukce. Večer doklikneš neklikače. Domluvíš války. Občas řešíš spory spojenců.

Dřív to byla pokročilá diplomacie na veřejných fórech, budování si jména, vedení multiválek, hledání spojenců a budování třeba právě klanu. Řešení sporů v nich i venku. Komunikace s nepřáteli a vyjednávání po prohraných či vyhraných válkách.

Dnes má, právě díky předchozím bojům, RD jasná nepsaná pravidla mezi imperátory. Tedy proč a kdy se dávají hlášky k válkám. Proč mají války taková pravidla, jaká mají apod.

Máš nějaké rady pro gubernátory, kteří by se chtěli stát imperátory?

Ono, pokud napíšu, že nemají podvádět a lhát, tak je to většinou zbytečné. Začátečník to málokdy pochopí, ale je to důležité pro udržení stabilního vedení a důvěru v něj.

Mě to pomohlo si získat důvěru jak členů, tak i spojenců a vyhrát opravdu hodně multiválek, a pokud nepočítám PPS, tak myslím, že všechny. Dále díky tomu, pokud jsem něco napsal na veřejné fórum, mělo to svojí váhu.

Určitě mít pochopení k těm co třeba neklikají, či jinak nedodržují pravidla chodu. Většinou to nedělají ze zlosti a lenosti. Takových případů je fakt málo. Dělají to spíš kvůli tomu, že můžou mít problémy ve skutečném světě a tyto problémy jsou většinou důležitější, než tato hra.

V poslední řadě pomáhat spojencům a dodržovat dohody. Používat hlavu a snažit se nedostat do problémů, a pokud se tak stane. Postavit se trestu čelem.

Mockrát děkuji za rozhovor

Pohoda. Pamatovat si víc detailů, tak na to napiši knihu

Takto se mi zde vyzpovídal mocný imperátor aliance Heroes of Light Izi. Věřím, že jste si rozhovor užili stejně jako já a v brzké době opět naviděnou s jiným imperátorem.

Vaše April O’Neil