Zpovědnice vůdců – Hanako

Dobrý den naši čtenáři,

přináším vám další díl našeho nepravidelného pořadu Zpovědnice vůdců. Dnes budu zpovídat Hanaka, imperátora Země koruny české, vojevůdce Bezvýznamné aliance a ex-člena Svobodných Hor. Pohodlně se tedy usaďte, udělejte si nápoj dle své chutě a podívejte se do duše dalšího mocného imperátora světa Rudého draka.

Vítám tě Hanako ve své Zpovědnici a jsem ráda, že jsi přijmul mé pozvání. Mám tu pro tebe přichystaných pár otázek a začnu svou klasickou. Kdy jsi začal hrát RD a jak tvé počátky vypadaly?

Dle archivu SH, kde jsem poprvé dostal flek v 14. věku (od začátku RD, 14. věk byl jinak očividně první zaznamenaný rok v RD STATS), je uvedeno, že to byl můj již sedmý věk. No takže jsem začal hrát někdy asi kolem 7-8. věku. Ještě to bylo free, pak pár věků placené nebo limit 25k akrů, a pak zase free, a od 14. věku s modelem upgradů, jak je známe dnes. Moje první rasa byla myslím trpaslík. Ale o moc víc si toho tedy nepamatuji. Tenkrát to bratranec ukázal otci a já jsem začal hrát taky. Ještě jsme sdíleli jediný počítač v domácnosti, internet byl ještě docela v plenkách. Otec chodil na noční, takže jsem vždycky měl počítač na večer k dispozici, no RD bylo jasnou volbou. Tenkrát jsem i často doklikával otcovy guby (on hrával hlavně za hobity, ti byli pro něj dostatečně easy), čímž jsem se dostal i do různých lepších aliancí. Původně i ten gub v SH měl mít náhradního klikače jeho, jenže on byl lajdák a tak jsem si to přiuzurpoval pro sebe. Je možné, že už i v tu dobu jsem míval vlastní alianci, no bohužel nelze z RD STATS vyjet celé seznamy třeba všech aliancí a gubernátů, to by jistě pak podle názvů člověk dohledal.

Když píšeš, že ses dostal díky otci do lepších aliancí, znamená to, že byl lepším klikačem? Učil tě klikat? Z tvého vyprávění jsem získala dojem, že jste začali hrát ve stejný čas.

Znamená to, že jsem tím získal hlavně konexe, mohl jsem si díky tomu zahrát třeba v Lesní Farmě, ve zmíněných SH, atp. Klikat mě neučil, to spíš já pak jeho, prokoukl jsem to docela rychleji. Samozřejmě ta kvalita klikání přišla poměrně záhy, kdy s vyššími požadavky aliancí člověk musel zamakat :)

Kdy ses stal poprvé imperátorem a jak k tomu došlo?

Někdy v dobách začátku RD STATS, prokazatelně 4. RD STATS věk jsem určitě založil Země Koruny české, kde jsem tenkrát vedl buď pár kamarádů, někdy jen náhodné lidi z náboru. No od těch dob tam i spousta nových hráčů začala, někteří se tam i přiučili řemeslu válečnému a pak vojvodovali či vedli své aliance. Jak začal první věk té aliance, si ale už nepamatuji, sice podle STATS jsme měli krásné tematické názvy, takže jsme to museli domluvit nějak předem, ale to už si moc nepamatuji. Impem jsem se ale stal hlavně proto, že jsem projevil tu iniciativu vůbec alianci založit, no a pak tenkrát bylo suprové vést diplomacii a tak. Tenkrát se i víc dbalo na to, aby se vojevůdci víc podíleli na každodenním plánování útoků atd., no dnes se to již svezlo víc na bedra několika málo vyvolených (typicky imp, proto je dneska nikdo nechce pořádně dělat). Pro kontinuitu aliance i třeba mého působení v lepších aliancích bylo klíčové léto, kdy jsem často ten věk nehrál nijak extra aktivně, neboť přes prázdniny byly spíš tábory a tak, takže bez internetu. Z toho důvodu jsem vlastně i s ZKČ začínal několikrát – vždy na podzim, často se zcela novými lidmi.

Z tvého popisu působení ZKČ, to vypadá, že to byla taková napůl výuková aliance. Taková nástavba nad dnešními akademiemi. Máš nějaký odhad, kolik si vychoval vojevůdců, kteří pak působili ve světě RD?

No, kdybych si byl vedl alespoň nějaký archiv, tak bychom se jistě dopracovali k zajímavým číslům, ale netroufám si tvrdit zrovna moc. Ani nevím, zda bychom dnes nalezli někoho, kdo u mne vůbec hrál, natož že by se hlásili, že jsou vojevůdci. Ale vím o pár z nich, kteří se ujali jako vojevůdci, a myslím že i někteří z nich i jako impové. Nikdy jsem nebránil členům se osamostatnit, spíš to bylo docela hezké, že jim zkušenost v ZKČ otevřela cestu někam dál. A hlavně kvůli tehdejšímu rytmu roku, kdy věk přes letní prázdniny nebyl pro mě tenkrát smysluplný nějak pořádně hrát, tak v tu dobu si mnozí nacházeli vlastní cesty. Dnes už je člověk taky na internetu pořád a asi by tolik lidí vlastní aliance nezakládalo, když by tu byla stále k dispozici ta nějaká, kde už hrají. A taktéž by tu bylo potřeba více lidí, kteří by dané nové projekty zvládli naplnit, což věřím, že zde zase přibydou, jakmile bude převlékání gubu do nového hotové

Co tě nejvíce baví jako imperátora?

Well takovým mým největším cílem vždy bylo poznat nové lidi, zabavit je v alianci, dát jim místo pro hru, něco je přiučit. Sice jsem celou dobu svého hraní rozhodně neimpoval, to prakticky jen v ZKČ, ale tam jsem často skládal lidi z náhodných hráčů z náboru, často i úplné nováčky. Spousta z nich u hry po nějakou dobu zůstala, spousta se stala vojvody ve větších aliancích, či si založili vlastní, a i jsme něco jako aliance dosáhli. Proto jsem založil po dlouhé pauze alianci tento věk znovu – a naplnil ji prakticky skoro jen navrátilci z dob minulých. Sice ne všichni u hry vydrželi, ale většina zatím ano a tudíž ta aliance a impování má smysl. Možná i proto do ZKČ kdykoliv mohl přijít prakticky kdokoliv i s poměrně malými herními zkušenostmi. Sice jsem to tento věk trochu zpřísnil, že alespoň školu by měli mít za sebou, pokud plně začínají – ale to je hlavně díky tomu, že škola opravdu funguje, jsou lidé, kteří zvládnou poradit a těm za to dík, protože to ne vždy bylo samozřejmostí.

A co tě naopak nejvíce štve?

Nejvíc mne asi štve, když někdo je super hráč a snad ho to i baví a najednou ze dne na den přestane hrát a ani nenapíše zprávu, že končí. No a pak taky, když spoluhráči nejeví o hru moc zájem, představoval bych si to tak, že i řadoví hráči budou aktivní, budou přinášet postřehy či navrhovat taktiky – to je totiž jeden ze základních kamenů RD a nejen, že to alianci stmeluje, ale i hru to tvoří mnohem zábavnější, všem. Není to jen o tom, jak dopadne přepočet, ale i o tom, jaká k tomu výsledku vede cesta. Plus samozřejmě je to i předávání zkušeností, no a pak základní „víc hlav víc ví“. Takže i když nejsou doslovné pokyny, chce to, aby hráči tak nějak věděli, co mohou se svým gubem asi tak dělat, plus co jako aliance se nám naskýtá.

Jaké schopnosti by podle tebe měl mít dobrý imperátor?

Starý imperátor byl hlavně diplomat (a to bylo potřeba, neboť nebezpečí číhalo všude. Ráno vyhlášená válka a budeme bojovat, či to nějak dohodneme? Přepady, atd…), a pak koordinátor vojevůdců a až nakonec jeden z vojevůdců samotných. Dnes se to poměrně dost posunulo, kdy často imp sice ještě zabrousí do diplomacie domlouváním válek, ale tím diplo tak nějak končí. Což je tím, že není s kým rokovat o tom, zda se necháme zničit, nebo ne. Imperátor se tak posunul do role hlavního, často až jediného vojevůdce, což vidím poměrně nerad. Bývaly doby, kdy se o každý segment války staral jeden vojvoda a imp to jen koordinoval do nějakého celkového rámce. Dnes se často setkáme s tím, že imp dělá vlastně skoro všechno. Což rozhodně není dobré a je to nebezpečný posun, a řekl bych, že to byl jeden z hlavních motorů odchodu spousty hráčů. Protože když skončí imp, že na to už nemá, zpravidla neskončí sám. Jak jsem ale říkal již výše, hlavní vlastností impa by měla být ta schopnost koordinovat alianci a motivovat všechny členy k aktivnímu přístupu ke hře – aby to nebyla tolik one-man-decides-show, ale aby všichni členové zapojili svoji trošku do osudu té aliance, a to nejen samotným odehráním svého gubu. Protože taková aliance, kde všichni dají ruku k dílu a imperátor to jen dopiluje do konečného jednoho obrazu – ta jen tak neskončí na nudu nebo přetížení toho nejdůležitějšího – plánovacího – článku. Taková aliance sice může zrát několik věků, ale pak v ní lidé hrají rádi věků mnohem víc. Takovou aliancí minimálně kdysi tenkrát byly Svobodné Hory, byla to jedna z věcí, které tu alianci předurčily k tomu, že lidé na její jméno slyší i dnes. Bohužel celkový trend hry (a hráčských možností a představ) jde proti tomuto ideálu, ale to mi nebrání v tom to jako ideál vnímat. Často bývá dnes aliance vnímána jako mocenský nástroj toho daného impa, nikoliv jako živý soubor několika hráčů.

Už jsi několikrát zmínil současný trend, že imp se stará kompletně o celý chod aliance. A píšeš, že úlohou impa je motivovat hráče ke hře, k tomu aby se i řadový gubernátoři podíleli na tvorbě strategií a aby i oni určovali chod aliance. Bráška Sion často mluví o stejném problému. Jaké jsou tvé metody a techniky tuto aktivitu ve svých členech aliance vyvolávat.

To je poměrně těžké a není to akce na jeden věk. Nejde to dělat s lidmi, co mají jako hlavní starost to, zda vůbec zvládnou si nějak uspokojivě poradit se samotným klikem, chce to mít už lidi s pár válkami odehranými, co už jsou v tomto poměrně samostatní. Základ je k tomu určitě dostatečná komunikace na foru, už třeba jen rady zkušenějších těm méně zkušeným jsou jednou z možností, jak se každý může zapojit. Dneska máme poměrně jednoduché logování skrz guby přes přehledový palác, takže i takové na míru rady dnes může sepsat každý.

Jak vypadá běžný den imperátora?

Pokud to není výše zmíněná „ideální“ aliance, jakéhož stavu je velmi těžké dosáhnout, tak je to teď hlavně imp, kdo se nejvíc ráno zajímá, jak jsme jako aliance dopadli. Měl by zanalyzovat situaci a co nejdříve nastínit nějaký hlavní směr postupu pro daný den. Pokud jsou v alianci dostatečně aktivní vojevůdci, ti by si měli přebrat své úseky a pak třeba i konkretizovat rozkazy, no ale často to celé je na tom impovi. V dobách minulých pak imp často visel celý den na poště, zda někdo nevyhlásí válku či tak, no dnes max. domlouvá válku, případně ve válce toho moc na práci nemá. Až pak večer, kdy je často opět na imperátorovi dostat alianci do stavu, kdy je plně bojeschopná – doklikat guby, dokonzultovat jednotlivé body strategie, no a pak třeba i ty útoky poslat. Ale to je hlavně tím, že dnes je imp zpravidla i hlavní vojevůdce, což nu nakládá na hlavu (často až příliš) mnoho na udělání.

Je tvá aliance právě tou ideální? Máš vojevůdce, kteří se starají o jednotlivé válečné segmenty, nebo spíše spadáš do současného trendu a vše řídíš sám?

Ne, moje aliance není ideální, moje aliance je nyní složená z hráčů, co opět objevují po dlouhé době hru, co se postupně dostávají do toho, jak to po letech funguje. Takže momentálně (a hlavně ze začátku) jsem se snažil je vést tak, aby o toto nemuseli mít starost, aby se mohli plně soustředit na znovuobjevení techniky samotné odehrávky, neboť i ta je klíčem k úspěchu, za níž hned následuje ta stránka organizační. Pokud se mnou stávající hráči budou chtít hrát i nadále třeba příští věk, tak tam již bude místo k tomu je do takových rolí směřovat – aby si mág sám spravoval magii a určoval, kolik potřebuje od zloděje vypomoci, aby zloděj měl přehled, jak moc potřebujeme bránit a co můžeme poslat, no a aby někdo další měl přehled o vojsku. A pak tam může být ten imp, který všem dá nějakou centrální nit.

Máš nějaké rady pro gubernátory, kteří by se chtěli stát imperátory?

Být imperátorem není těžké. Dnes to zvládne prakticky každý, obzvlášť pro menší aliance. To těžké na tom je být imperátorem a jediným vojevůdcem naráz. Pokud chcete mít alianci, tak ji prostě založte. Ze začátku nemějte vysoké nároky, přesně tak vznikla i původní ZKČ. Lidé si postupně vybudují zkušenosti a cit pro hru, a až pak aliance začne být z těch lepších. Ale někde se začít musí. Nebojte se být ani těmi vojevůdci. Nastává doba, kdy to nebude tolik o matematice, ale v rámci nových změn to bude opět víc o tom, zda máte ten pravý RD-šestý smysl – zda zvládnete odhadnout, co udělá soupeř. Tam je totiž jeden z dalších základních kamenů celé hry, to napětí, zda přepočet dopadne dobře. Kalkulačka zábavu neudělá, alianční vymýšlení teorií o tom, co se může všechno stát a co z toho vybereme my, to již nějaká zábava být může. A ta zábava by měla být na prvním místě.

A otázka na závěr. Jaký máš názor na rozlišovaná hráčů jako light nebo dark?

Hrával jsem i v trochu dark aliancích, sice nikdy ne takových těch super dark, ale ten styl dělal svým způsobem hru docela zajímavou. Jenže tenkrát bylo aliancí mraky, spojenců mraky, a přece se málokdy překrývali mulťáci na obou stranách barikád, tudíž takové různé konflikty mezi oběma stranami byly mnohem dynamičtější a zajímavější. Teď, jak je nás již poměrně málo a RD svět je prakticky zcela provázán, tak nic takového hrát už nelze. Nejde tak jednoduše rozlišovat na ty dvě strany, plus spousta lidí se posunula do stadia, kde prakticky bez výjimek preferují klidnější a regulérnější hru. Pro dark styl tu chybí buď kopa hráčů, nebo herní prostředky, jako například připravované rozšíření i mimoválečných akcí či loupežné útoky. Dokud jde u přepadů jen a jen o akry (nebo hůře generály), tak se každý takový přepad bude trestat často i nepřiměřeně. Což se oklikou dostávám k tomu, co se taktéž vytratilo ze starých časů – tzv. fér darkeři. Neměli problém vás přepadnout, i když jste byli větší, přepadem srovnali náskok o kousek, no a pak řekli, že bude válka. A nebyl problém ji přijmout, neboť člověk měl jakš takš šanci si uhájit nějakou pozici. No ale čím víc „ne zrovna fér“, respektive víc knockoutovací přepad byl, tak tím i rostla tendence se boji nepostavit čelem, ale zavolat si raději kamarády, no a light vždy své straně přišli pomoci, a dark přišli pomoci zase své. Ale jinak bych to spíš viděl jako rozdělení dané hlavně tím, jak se rozšiřovala skupina lidí, co by raději hráli v klidu, než že by šli ze šarvátky do šarvátky. Svým způsobem je to i poměrně unikátní věc, v jiných hrách většinou přetrvává jen ta dark strana, no a o to je těžší se tam pak prosadit a najít si své místo. Ve světě, kde i ta light strana má jistou sílu, má poměrně kdokoliv šanci, že se zvládne rozkoukat. Ale do budoucna by to chtělo opět spíše nastolit rovnováhu, aby tu byl jak ten klid, tak i dynamika poháněná sem tam šarvátkami.

Děkuji za rozhovor a ať se daří tvé alianci ve světě RD

A vy mí fanoušci se můžete těšit na další díl.

Vaše April O’Neil