Konec věku opět nastal a jako už mnohokrát předtím byl uspořádán oficiální sraz pro všechny hráče. Tentokrát se sraz konal v Brně, jak účastníci setkání dopadli, to se dozvíte v dnešním článku. Takže se pohodlně usaďte, k ruce si dejte kávu či čaj a užijte si naši reportáž.
Přeji příjemný večer vám, našim čtenářům.
Přináším vašim dychtivým uším exkluzivní reportáž z průběhu RD srazu, který proběhl tento víkend v Brně. Sraz tentokrát proběhl ve zcela nekuřáckém restauračním zařízení s velmi milou, ohleduplnou, tolerantní, trpělivou a chápající obsluhou. Hospoda se jmenovala U Dřeváka a točili velmi dobré pivo Poutník. Účast tentokrát nebyla zas tak hojná, přesto zábavy si všichni užili více než dosyta. Debaty se vášnivě točily okolo změn na nový věk, nových strategických možností, uzavíraly se dohody o útočení a neútočení a o ničem, ty byly ty nejdůležitější.
Zlom večera nastal ve chvíli, kdy jeden účastník/ci rd srazu odložili pěnivé moky dříve vypité pod barový pult. Naštěstí další z přítomných se slovy, že si napraví reputaci z minulých srazů, se ujal úklidu. Po této události a zřejmě i s blížící se zavírací hodinou jsme byli slušně odejiti.
V tento okamžik započala naše strastiplná cesta do příbytku hlavního organizátora. Uskupení v této fázi ztratilo tři účastníky, jeden šel spát domů a dva na hotel. Zbylo tedy sedm statečných, kteří během chvilky učinili zastávku u obchodu s kebabem. Po poměrně dlouhé době čekání až si všichni nakoupí, zadržování Sevika před krádeží dopravní značky a nestihnutím dopravního prostředku o několik desítek sekund (děkujeme J0hnikovi) jsme se vydali na cestu po vlastních nohách. Někteří sice namítali, že to je dlouhá cesta a že raději počkáme na další šalinu, nicméně byli umlčeni. Naštěstí, protože jsme cestou potkali chlapíka v mnohem horším stavu, než v tom v jakém se nacházel i ten nejpodroušenější z nás. Štrádoval si to ulicí naproti nám, usmíval se od ucha k uchu a kalhoty vláčel na kotníku jedné nohy. Spodní fešné prádlo naštěstí stále měl. Po menším rozdělení, kdy se remcající zastavili na zastávce autobusu a zbytek, který pokračoval pěšky, jsme se opět shledali v autobuse, do kterého na další zastávce naskočil pěší oddíl. Vítání bylo bouřlivé, naštěstí spolucestující se smáli a ani řidič nás nechtěl vyhodit kvůli zpívání něčeho o tom, že řidič je xxx. Ani když jsme se dostali ke kýženému cíli, neměli jsme vyhráno. Majitel bytu se rozhodl nám ukázat, jak pěkně hraje jeho nové auto, přičemž se mu podařilo opřít do auta před ním. A následně byl Lelek, zatahující aspoň ruční brzdu, majitelem v autě zamknut. I toto jsme však vyřešili a doplazili se s vypětím všech sil a s pokřikem pššššt do posledního patra baráku, kde nás očekával onen byt.
Byla to veliká úleva opět si sednout. Většina z přeživších popadala na gauč a přilehlé židle. Pouze Joeye se vydal do kuchyně něco ukuchtit a Sevík začal žhavit playstation. Zábava pokračovala v plynulém tempu především díky zásobě několika lahví různého obsahu a Joyeho vynikající brokolici, kteří ti, jenž neusnuli, s chutí spořádali. Střídali jsme se u hraní Mortal Kombat, jenž se někteří snažili naučit. Jediný Sevík dokázal všechny rozdrtit, naštěstí však brzy usnul, nebo možná upadl do kóma. A poslední přeživší upadli do spánku při východu slunce.
Neděle již nebyla tak náročná. S veselým výrazem na tváři se počaly konzumovat zbytky ze soboty, a když byli všichni při smyslech, tak byl vytvořen plán. Půjdeme se najíst do hospody a poté si zahrajeme nějaké deskové hry, které Celer přinese. Snídaně o asi druhé odpoledne byla vydatná a největší úspěch slavila kulajda. Zpět na bytě se poslední z posledních snažili založit své gubernáty, což některým nešlo. Většinu času jsme ovšem strávili hraním dvou deskovek – Osadníci z Katanu a Carcassonne. Sraz tedy neoficiálně skončil okolo deváté večer, kdy poslední dva nebrňáci nasedli na vlak a odjeli vstříc svým domovům.
Na příštím srazu se těšíme na shledání se všemi našimi čtenáři
Za RD Blog
Vaše April O´Neil
